Civilizace gravettienu

Illustrations © Libor Balák

Jste na www stránkách oddělení pro paleolit a paleoetnologie Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně

Éra velkých evropských loveckých civilizací severského typu

SVĚT CIVILIZACE GRAVETTIENU

střední fáze mladého paleolitu, 30 000 - 20 000 let

Italský gravettien

Zoomorfní maska (rekonstrukční transformace plaketky)

Italský gravettien je pro gravetology ve světě pojem, známé jsou především různé sošky a unikátní pohřby. Pohřbení často nesou archeologicky dochovatelné nášivky, především jsou zdobeny pokrývky hlavy, výjimečně i další drobná zdobení těla a někdy i nápadité a jinde v severnějším gravettienu téměř neznámé složité nákrčníky. Italský gravettien se vyvíjel a existoval z velké části oddělen Alpami od okolní tehdy chladné Evropy. Klimaticky zde bylo podstatně mírnější počasí než v kontinentální Evropě. Italský gravettien se zde datuje od 30 do 20 000 let a jeho silný vliv zde přetrvává několik následujících několik tisíciletí.

Drobná kamenná zoomorfní maska s ,,třetím okem" na čele posouvá tento několik málo centimetrů drobný předmět do mystické oblasti nám neznámé a tajuplné mytologie.

Mytologický motiv hada a ženy (rekonstrukční transformace sošky)

Spojené protiklady dvou postav, z nichž je při pohledu zepředu jedna evidentně ženská, avšak druhá při pohledu na svoji čelní stranu nepředstavuje muže, ale má hadovité tělo, které umocní ozubená otevřená ústa a výrazné šikmé oči po stranách hlavy. I ono hadí břicho nese příčné vrypy, které odpovídají dlouhým příčným štítkům na břiše hadů. Tento evidentně další mytologický motiv hada a ženy se objevuje v mytologiích snad všech časů a částí světa od Austrálie, Asie, ale i Starý zákon upomíná Evu s hadem. Psychoanalytik C. G. Jung mluví o hadovi jako o určitém společném archetypu. Vyjádření protikladů, které jsou však navzájem spojeny, však známe z dalších archeologických nalezišť tehdejší gravettienské Evropy.

Chlapec z Arene Candide (rekonstrukční transformace pohřbu)

V jeskyni pohřbený chlapec nesl na své čepici stovky našitých ulit. Předměty, které má na ramenou, jsou pro nás záhadou, stejně jako neuvěřitelně dlouhá kamenná čepel, kterou svírá v ruce. V italském gravettienu bylo podstatně teplejší klima než v ostatní Evropě, chyběli zde mamuti a soby. Ale i zde se šily oděvy, jak dokládají četná šídla. Hlavním zdrojem kůží pro oděvy byly jeleni.

Jeskyně Barma Grande v Itálii. Trojhrob je počtem pohřbených osob shodný s hrobem z Dolních Věstonic. I tady evidentně vidíme tvořivou hru s orientací lidských těl. Charakteristická je dlouhá postava muže oproti drobným postavám žen. Jev, který je jednotící pro celý gravettien, stejně jako často nápadně dlouhé končetiny mužů (jakoby ,,afrického“ typu). Pro gravettien charakteristické zdobení čepice vidíme i zde. A stejně jako některé uniformní jednotící prvky u oděvů sungirců, tak i zde najdeme jednotící podobnosti. Mimo čepice to jsou zvláštní malé kostěné sponovité předměty na hrudi. U muže je ,,spona“ vylepšená o další zdobící elementy kolem. Jedna postava měla i nápadný nákrčník nebo náhrdelník. Itálie nepatřila přímo k severskému gravettienu, nenosilo se zde oblečení až ke krku, proto taková ozdoba mohla být vidět a dávala smysl. Na obraze není sobí kožešina, ale kožešina z jelena. Dominantnější tady na jihu byl totiž jelen mamut zde téměř chyběl. I tak v této oblasti stále nacházena kostěná šídla k výrobě šitých oděvů.

Západoevropský gravettien

Portrét dámy z Brasempoy (rekonstrukční transformace skulptury)

Západoevropský gravettien - od Walesu v jižní Anglii přes Belgii, až po jih Francie. Jméno gravettienu dala právě jedna z francouzských lokalit a vztahuje se na kultury, které produkovaly mimo jiné drobné čepelky ze specificky otupeným bokem. Od devatenáctého století jsou známy jak jednotlivé gravettienské lokality někdejších sídlišť, tak některé velmi slavné drobné ženské skulptury nazývané venuše. Některé venuše nesou velmi cenné informace o tehdejší módě, jako například tato známá dáma z Brasempoy.

Dáma s rohem (rekonstrukční transformace z reliéfu)

Tato francouzská venuše mimoděk prozrazuje, že v západní Evropě se mohli nosit na gravettien překvapivě dlouhé vlasy a že k pití, tak jak i v daleko mladších historických obdobích, sloužil také roh. Původně celá postava reliéfu ženy byla natřena červenou barvou.

Dáma s čelenkou (rekonstrukční transformace z reliéfu)

Jiný reliéf dokládá členěnou čelenku, která je v celém gravettienském materiálu úplným unikátem.

Zlomky sošek a jejich částečná rekonstrukce

Archeologie samozřejmě stále neobjevuje jen sošky jakoby vystřižené z filmů Indiana Jones nebo Lovci pokladů, většinou totiž archeologové nacházejí jen rozbité zlomky někdejších uměleckých dílek. Na doplněných zlomcích sošek se lépe zorientujete a máte možnost se podivovat pozoruhodným věcem. Tak například soška nalevo upomíná staroegyptský účes, či starojaponskou pokrývku hlavy. Torzo napravo, mající pod hrudníkem jakýsi podivuhodný kruh snad znázorňuje přeložené ruce anebo obzvláště nějaký silný zdobný pásek.

STŘEDOEVROPSKÝ GRAVETTIEN

Středoevropský gravettien -pavlovien a kostěnkovsko-wilendorfská kultura
Středoevropský gravettien je zpracován samostatně na stránce www.iabrno.cz/agalerie/pavlov.htm

VÝCHODOEVROPSKÝ GRAVETTIEN

Muž ze Sungiru (užitá rekonstrukční transformace)

Východoevropský gravettien - je pojmem pro gravetology celého světa, protože ho charakterizují tábory lovců mamutů s neuvěřitelně bohatým archeologickým materiálem, četnými popisnými venušemi především s kratšími vlasy na zachycených účesech. Světoznámé jsou i neuvěřitelně bohaté unikátní hroby. Snem každého archeologa zaměřeného na gravettien je, aby právě jeho lokalita byla tak bohatá jako například slavné naleziště Kostěnky na Donu. Kultury východního gravettienu jsou například kostěnkovsko-strelecká kultura, kostěnkovsko-avdějevská kultura a kostěnkien.

Archeologický objev, který úplně změnil náš pohled na dávné lidi

Vykopávky v Památníku mladého paleolitu u potoka Sungir nedaleko Moskvy poskytly nejfantastičtější a nejnečekanější hroby staré kolem 25 tisíc let s velkou výbavou, jaké si archeolog - paleolitik kdy může vůbec představit. Tyto materiály jsou spojeny s legendárními jmény antropologa a sochaře M. M. Gerasimova (vypracoval metodiku portrétu podle lebky, dnes užívanou v kriminalistice na celém světě) a archeologa specialisty na paleolit O. N. Badera.

Původní publikace o objevu

Titulní strana původní knihy výzkumného týmu O .N. Badera o mladopaleolitickém památníku v Sungiru nedaleko Moskvy. (Název publikace byl Sungir, antropologičeskoe isledovanie)

Jedna z publikací o Sungiru

Ruští gravettologové publikovali svoje unikátní objevy i v dalších ruských knihách.

Portréty muže a dětí ze Sungiru podle lebek

Michal Michajlovič Gerasimov udělal portrét muže a jeho spolupracovníci vytvořili portréty dětí. V sádrové ani v kovově tmavé podobě byly tyto práce nesrozumitelné a neatraktivní, tak se stalo, že tyto jinak úžasné rekonstrukce zůstaly nepovšimnuty médiemi i veřejností.

Pro Antropark, který předvádí materiály právě pro veřejnost, byly tyto původní ruské rekonstrukce samozřejmě upraveny tak, aby se jim dodalo patřičné živosti a autentičnosti.

Portrét staršího sungirského muže (rekonstrukční portrét podle lebky)

Portrét se nepokouší zpracovat podobu vlasů ani vousů, ty jsou vždy velmi specifické a velmi výrazně se podílí na individuální podobě člověka. Muž byl vysoký, měl velmi široká ramena a podobný typ by jste našli jistě v každém koutu dnešní Evropy.

Portréty sungirských dětí (rekonstrukční portréty podle lebek a průvodního unikátního materiálu z dětského dvojhrobu)

Portrét asi 13tiletého chlapce Portrét 8-9tileté holčičky

Každé z dětí mělo velmi specifické individuální rysy, chlapec měl nižší nos a nápadná ústa, naproti tomu dívenka měla klasické tvarování obličeje.

Muž ze Sungiru (rekonstrukční transformace unikátního hrobu)

Rekonstrukční metamorfóza unikátního sungirského hrobu muže v živý etnografický materiál arktického oděvu starého 25 tisíc let

Kalhoty

O. N. Bader si všimnul, že korálky kalhot sungirského muže velmi připomínají kalhoty severozápadních indiánů (indiánské kalhoty jsou nalevo).

Rekonstrukční transformace unikátního dětského sungirského dvojhrobu

Rekonstrukční metamorfóza současné archeologické situace dětského sungirského dvojhrobu do stavu v době průběhu pohřebního aktu. Tento největší objev archeologie 20. století je proslulý jak tisíci ručně (velmi pracně) vyrobenými korálky z roster (koster) druhohorních hlavonožců a přebohatou výbavou slonovinových předmětů, včetně chemicky narovnávaných slonovinových kopí. Tento dětský dvojhrob je nejnázornějším, ale také nejemotivnějším vstupem do skutečného světa, do doby před 25 tisíci lety.

On a ona s hlavami proti sobě v Rusku už podruhé (rekonstrukční transformace mytologické představy podle sousoší)

Relativně nedaleko Sungiru leží další známé gravettienské naleziště Gagarino, zajímavé, že jedna ze sošek vyjadřuje také ono sungirské spojení dívky-ženy a chlapce-muže tím, že je vlastně otočí proti sobě. Zase tu máme ono tajemné spojení protikladů.

V obydlí sungirců (rekonstrukční napodobenina na pomezí umělecké kvalifikované představy)

Rekonstrukční napodobenina výroby belemitových korálků v arktickém obydlí sungirských gravettienců. Zajímavostí sungirského naleziště nebyly jen oděvy pohřbených a jejich nevšední výbava, ale i to, že obydlí sídliště neměla běžný oválný nebo kruhový půdorys, ale byla spíše obdélníková a spíše tedy upomínala svými velkými rozměry velké domy severozápadních indiánů nebo velké sruby ze Sibiře.

,,Pán světa" (první obrazová rekonstrukce v projektu Antropark z roku 1998)

Sungirský lovec ve slavnostním oděvu krytým pláštěm a vyzbrojený slonovinovým kopím, které je vyrobeno z uměle narovnaného mamutího klu. Magický obraz ,,Pán světa" z roku 1998 je nejpublikovanější rekonstrukcí z více než stovky obrazů vzniklých pro Antropark. Obraz se objevil v několika pořadech České televize, v televizi Nova a v týdeníku Reflex. Byl také použit pro plakát k výstavě ,,Svět Karla Absolona".

Chlapec a děvče v oděvech odvozených podle hrobů v Sungiru. Kruh v pozadí je čepec dívenky s částečně rekonstruovanými korálky z belemnitoviny. Práce evokuje velmi bohatý kulturní vzorec dekorativních výtvarných prvků kostěnkovsko-strelecké kultury sungirského typu.

Sungirská rodina před velkým domem. Tato práce se věnuje souladnému vyzdobení plášťů (vzory z některých sungirských předmětů), uplatňuje poznatek, že zdobený oděv měli jak muži, tak ženy i děti. Obraz přidává do celkového kulturního vzorce i místní architekturu. Velký dům měl rozměry obdobné jako některé domy severozápadních indiánů a mohl být také domovem pro několik rodin. Obdélníkové nebo čtvercové půdorysy jsou v paleolitu dlouho známy – například z Plateau Parain z Francie a další z amerického mladopaleolitického prostředí. V Sungiru nenajdeme žádné kůlové jamky jako v neolitu. Do permafrostu (věčně zmrzlé půdy) nelze ani tak snadno kůly umístit. Výhodnější je klást klády horizontálně na sebe. Spodní ležící klády rovnoměrně rozkládají celkovou váhu a obydlí se při oblevách nedeformuje tak rychle a je celkově stabilní.

V Sungiru jsou půdorysy obydlí vždy obdélníkové a ve dvojicích. Mladopaleolitičtí stavitelé nedělali nic, co by jim nebylo vlastní, jen využívali vlastnosti užitých materiálů tak, aby dosáhli vyhovujících výsledků u masivních zimních obydlí trvalejšího rázu. Zatímco spodní čelisti mamutů (Mežiriči), mamutí lebky (Mezin), kameny s parožím (Malta na Sibiři), nebo dlouhé mamutí kosti jsou vhodné jen pro kruhové nebo oválné stavby, rovné dobře štípatelné masivní dřevo se zase hodí pro obdélníkové konstrukce. Jak známe z etnografie severozápadních indiánů, nepotřebujete ani sekeru ani pilu, stačí jen kamenné nástroje, dřevěné klíny a palice. A jak strom pokácí? Nijak. Masivní prkna se štípou prostě ze stojících stromů. Na severozápadě Severní Ameriky je takto využito cedrového dřeva, v tehdejší severské Evropě bude použit jiný strom a jemu uzpůsobená specifická technologie. Tyto nové vstupní rekonstrukce překvapivě až teprve nyní otevírají téma obdélníkových obydlí a technologií zpracovávání dřeva v severských podmínkách. Výzdoba samotného obydlí by měla být souladná s reprezentačními pojetím oděvů. Uprostřed jednoho takového obydlí byly pohřbeny sungirské děti v dvojhrou. Muž byl pohřben až později, kdy se rozpadla (nebo byla rozebrána) druhá stavba. Podélná osa jeho hrobu navazuje na osu dětského dvojhrou. Muž je pohřben jak vně, tak uvnitř vedlejšího půdorysu obydlí. Zřejmě z dřívějších starších pohřbů se v rámci těchto dvou hrobů objevují pozůstatky dalších lidských těl. Proto mělo toto místo statut pohřebiště. Dvě další obydlí byla zřejmě postavena až později a o trochu níže, dál od pohřbených.

Kostěnkien a kostěnkovsko-avdějevská kultura

V kostěnkovském obydlí (rekonstrukční imitace, zdobné řemínky žen vycházejí z podkladů nalezených sošek)

Kostěnki na Donu - další slavná archeologická lokalita měla v gravettienu také arktický charakter, rekonstrukční napodobenina nás přivádí do obydlí, kde nebylo nutné nosit arktický oděv. Zdobení hrudníku diagonálními a horizontálními pruhy bylo velmi charakteristické a nese je i významná řada sošek venuší, stejně jako krátký sestřich vlasů. Za povšimnutí stojí i dlouhé lopatky se zdobenými rukojeťmi opřenými za sedící postavou.

Zdobené rukojeti k lopatkám

A právě nápaditá držátka lopatek nám mohou pomoci si představit ostatní výrobky východního gravettienu, například lyže, sáně, nosítka na děti, tašky, pouzdra na nářadí, na zbraně a další a další předměty.

Venuše kostěnkienu

Na rekonstrukční metamorfóze je především jasné, že je zcela respektována úprava vlasů, a horizontálně umístěné zdobné řemínky. Právě kostěnkienské venuše nesou celou řadu podobných fantastických a unikátních informací o zevnějšku. Gravettienské venuše téměř vždy ukazují důstojně stojící ženu, přičemž mimo kubisticky opracované venuše je soškám věnována taková míra výtvarné pozornosti, že můžeme mluvit jak o dekorativnosti, tak dokonce přímo i o dekorativní geometrizaci. Právě jen gravettienské venuše mohou nést informace o etnografické podobě úpravy ženského těla.

(Další podrobnější informace o venuších se připravují)

Maltsko-bureťská kultura - tato arktická středosibiřská kultura ze samého centra Asie byla kupodivu také provázena stále mnohými prvky gravettienu. Maltsko-Bureťská kultura je mezi gravetology velmi ceněná kultura, kterou jednoznačně proslavilo veliké množství velmi specifických ženských figurek - venuší. Tyto venuše jsou však odlišné od svých evropských kolegyň, některé jsou totiž tyčinkovitě dlouhé a tenké, protože byly vyřezány z parohů sobů. Všechny zdejší venuše nesou nějaké popisné informace o svých účesech, které jsou nápaditě různé a často originální. Některé venuše však vůbec nepředstavují nahé tělo, ale naopak příčné zdobení a naznačení ,,klínu" jak v předu, tak zezadu poukazuje na střih a zdobnost oděvu.

Arktický maltsko-bureťký oděv (rekonstrukční transformace sošky)

Arktický oděv předvádí maltsko-bureťské materiály jako nápaditý a zdobný prezentační oděv, zdobený horizontálním výtvarným zpracováním. V duchu originálnosti a nápaditosti je každá soška oděvu trochu jiná.

Další podrobnější informace o vizáži gravettienců jsou na

Nápadný složitý účes (rekonstrukční transformace ze zlomku sošky)

Maltsko-bureťský materiál je bohatý na ukázky nejrůznějších účesů, od rovných sestřižených vlasů přes copy a drdoly po složitě propletené francouzské copy, které někdy dokonce vytvářely typické roztomilé drdůlky nad čelem.

Další materiály k účesům na stránkách

Konstrukční, řemeslná a umělecká úroveň v gravettienu.

Drobné ukázky perfektního řemeslného zpracování tvrdého materiálu (slonovina, parohovina) z maltsko-bureťské oblasti ( jehlice, zdobná destička a figurky vodního ptactva) nám podávají nejlepší nápovědu, jak si představit takové předměty, které se zachovat nemohly (jako loďky, vesla, sáně, lyže, sněhule, tašky, koše atd.).

Nároky na gravettienské výrobky diktovali sami arktické podmínky, vše muselo být lehké, promyšlené, solidně zpracované a hlavně nesmírně spolehlivé. Nikdo si přece nepřál ztratit na několikadenní výpravě rukavici, ruka by mu omrzla a ztratil by pak jistě několik prstů. Kdyby byly nespolehlivé boty nebo sáně, znamenalo by to jistou smrt. Vedle spotřebních výrobků, které byly určeny k okamžitému dočasnému použití, proto archeologové nalézají tolik dokladů precizní práce gravettienských konstruktérů, řemeslníků a umělců často v jediné osobě.

Vizáž gravettienců -persona Gravettienci se nám jeví jako lidé, kteří dbali na to, aby udělali dobrý už i první dojem na cizince i na sebe navzájem. Sošky zaznamenávají vždy upravené vlasy, nápadité pokrývky hlavy, z nichž jsou opravdu některé velmi svérázné. Dále registrujeme zdobné tělní pásy a ozdoby oblečení na soškách a v hrobech.

Rekonstrukční metamorfóza pavlovienského účesu ze střední Evropy. Je akceptována i klasická klidná a příjemně krásná tvář ženy.

Typický východní střih

Rekonstrukční metamorfóza typického kostěnkovského sestřihu z východní Evropy je dokladována na řadě sošek

Další materiály k účesům na stránkách

Další informace na stránkách -Slovníku pojmů v Antroparku nebo v knihách Čas Lovců a Paleolit Moravy a Slezska, kontakt na objednání

Upozorňujeme, že pro školy, školáky, děti i pedagogy je určena speciální expozice dětského Antroparku -