Kontakty antropark@seznam.cz   nebo pavilonpraveku@seznam.cz

Antropark©2007, ilustrations©Libor Balák

Jste na stránkách Archeologického a paleoetnologického ústavu Akademie věd ČR v Brně

HOLOCENÍ KULTURY  II   - kultury běžně zpracovávájící kovy

 

Mladší doba bronzová 

wpe3.jpg (89442 bytes)

Rekonstrukční kvalifikovaná představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (tato tónová rekonstrulce vznikla díky konzultacím a materiálům poskytnutým od archeologa Milana Salaše a odborných pracovníků Muzea hlavního města Prahy)

Je to doba ve střední Evropě spojená s běžným užíváním bronzu. A to jak ve výrobě šperků, tak nástrojů, zbraní a zbroje. Těžba surovin, to je měděných a cínových rud, se značně rozvinula a i zpracování jejich spoklečné slitiny - bronzu dosahuje vrcholu. Datace pro mladší dobu bronzovou se pohybují někdy kolem roku 1500 let před naším letopočtem a končí někdy kolem roku 1000 před naším letopočtem. Touto dobou se stěhují některá etnika do nových území, například Dórové do Řecka, a vydělují se některé významné etnické skupiny jako například Keltové, Germáni a Slované. V umění se projevuje mytologie spojená s loďmi a symboly slunce. V pohřbech se objevují zvláštní situace, které nemůžeme vysvětlit jinak než tím, že někteří zdejší lidé byli objetováni, tepelně upraveni a naporcováni stejně jako zvířata určená ke konzumaci. Takovým nejznámějším objetním místem na Moravě byla Blučina u Brna, kde byly nalezeny desítky objetovaných lidských koster. Někdy dokonce v jednom hrobu přes sebe leželo několik lidských těl, nebo jejich částí. Zajímavé, že v této době se objevují lidské objeti na mnoha místech světa. Archeologové objevují na různých místech celé střední Evropy opravdové poklady sestávající z mnoha bronzových předmětů, takovým pokladům se říká depot. Další nálezy sošek a maleb vizáže lidí z tohoto období v Evropě nám popisují účesy a odění někdejších lidí. Z Dánska známe dochované dubové rakve i s jejich podivuhodně dochovaným obsahem. Někdy to jsou i kostry konstrukcí pro zajímavé a nevšední účesy, jindy to bylo i plátno a části někdejšího oděvu.

 

 

Halštat - starší doba železná  

wpe7.jpg (72441 bytes)

Rekonstrukční kvalifikovaná představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (tato tónová rekonstrulce vznikla díky konzultacím a materiálům poskytnutým od archeologa Martina Golce a odborných pracovníků Muzea hlavního města Prahy)

Časově od 1000 do 500 let před naším letopočtem. Ve střední Evropě její počátek spadá ještě do závěru mladší doby bronzové, teprve druhá polovina doby halštatské se kryje s důlní činností a pohřbíváním v Hallstattu v počátcích železné doby. (Hallstatt - městečko v rakouských Alpách, které dalo této epoše jméno.)

 

wpe7C.jpg (153300 bytes)

Rekonstrukce kostrového hrobu 111(HK), Vojkovice 1994. V archeologickém materiálu odhalujeme výrazný vliv šíroké sítě obchodu. Sledujeme vliv jedné kultury na druhé, především vliv jižních a jihovýchodních kultur. To sledujeme zároveň s dobře patrným dělením společnosti na majetné a méně majetné. Z této doby známe mohyly s velkými komorovými konstrukcemi, bohatě vybavené milodary. Asi 18-20 letá dívka na obraze také patřila do lepší společnosti, její tělo zdobí předměty importované z daleké Eturie. Dochovávané roubené části dřevěných staveb přináší ukázky kvalitní truhlářské práce. Jednotlivé klády jsou zpracovány na dokonalé rovnostěné kvádry. Výzdoba textilií vychází z etruských materiálů, mnohé nápadité textílie byly velmi pravděpodobně taktéž luxusním importním zbožím. Tento nejbohatší ženský hrob na Moravě má originální předměty pocházející ze země Etrusků z území severně od Říma. Tak jako dnes, ti chudší se museli spokojit jen s levnými napodobeninami tolik žádaného módního zboží. (Práce vznikla díky materiálům a konzultacím s archeologem Martinem Golcem)     

 

 

Latén - mladší doba železná

wpe1.jpg (89425 bytes)

Tabulová rekonstrukční kvalifikovaná představa v jedné ze závěrečných pracovních etap. Sekyry v popředí vypadaly v reále jinak a na závěrečném obraze jsou přepracovány. Tady prezentovaná kovová pracovní čát patrně sloužila jako nástroj k odstraňování kůry a byla spíše na dlouhé rovné tyči, nebo na motykovité rukojeti horizontálně napříč. Velké obrazové kompozice jsou velmi náročné náročné a běžně se dlouho upravují a mnohdy i úplně předělávají. (Práce vznikla díky materiálům a konzultacím s archeology Janou Čižmářovou a Martinem Hložkem)

Laténská doba navazuje na předchozí dobu halštatskou, takže její počátky spadají do 5.století před naším letopočtem. Označení latén je odvozeno od bohatého švýcarského naleziště La Téne. Latén je spojen s kulturou Keltů, jejich územím a územími na které měli vliv. Latén končí nástupem doby římské. Dnes nejznámější konflikty keltského světa s Římem ukazují pohádkové postavičky Asterixe a Obelixe. Drujdové, kanci, svět mytologie a kouzel učaruje nejen čtenáře nebo diváky, ale řada nadšenců se dnes aktivně hlásí ke keltské kultuře. Scházejí se, žijí po nějakou dobu částečně podle dávných norem, podrobují se tušeným rituálům a předpokládaným zvykům. Vyrábějí si repliky dávných předmětů, šijí dobové kostými a studují materiály o své vysněné době, aby se mohly předvést přátelům a strávit s nimi společně krásné chvíle.  

wpe81.jpg (36351 bytes)

Legendární archeologické naleziště na Blučině u Brna přineslo i pohřeb tohoto kelského bojovníka. Spona na rameni, kratičký mečík na kovovém řetízku u pasu, široký listovitý hrot kopí, kování štítu a milodary u nohou, to je vše, co spolu s kostrou najdou archeologové.... zatímco Duše tohoto muže se bude radovat ve Valhale a užívat si radostnějšího, barvitějšího a krásnějšího života.  (Práce vznikla díky materiálům a konzultacím s archeology Janou Čižmářovou a Martinem Hložkem)

wpe80.jpg (101584 bytes)

Různé národy a etnika, které volně spojovaly stejné nebo podobné zvyky, mytologie, předměty, ozdoby a kulturní prvky chování dnes uměle řadíme pod vlivem archeologického kontextu pod jednu kulturu - Kelty. Jejich území bylo téměř panevropských rozměrů a jednotící archeologické nálezy upomíná na kdysi obdobně kompaktní dávné legendární superkultury magdaleniénu a gravettienu, které přetrvávaly dlouhé tisíciletí. Svět zemědělců stojících na uskladnitelných potravinách, které se dají použít jako hlavní výhoda válečných expanzí však má jinou časovou spirálu s vlastním zběsilým tempem. Proto doba keltů trvala jen vlastně pár století. Svobodný keltský bojovník je Duchem stále blíž přírodním národům a je spjat s přírodou a šamanismem. Nemůže tedy dlouho obstát proti disciplinované armádě, kterou má někdo neuvěřitelně mocný na povel. Společnosti, které ještě více připomínají společnosti hmyzu mají jiná pravidl, ale také jiné prostředky a mohou si dovolit vést války takového typu, že jen vlastní vnitřní síly boje o tuto obrovskou moc a rychle bující kostnatění institucí všeho druhu je dovedou citelně oslabit paralizovat. To je pak promění na čas nebo i trvale na stroj neschopný adekvátně reagovat na vnější nebo vnitřní změněné podmínky. To byl svět Říma s kterým se keltové střetávali. A tak snadno jsou nám sympatické postavičky Obelixe a Asterixe, kteří si dělají šprťouchlata ze sešměrovaného světa řádumilovného římana, který má meč v jedné ruce, v druhé razítko. A opačně římští pisatelé popisují svět Keltů svýma očima, svým vlastním pojetím, mnohdy aby se zalíbili svým vlastním lidem a také tak, aby si před svým svědomím nějak ospravedlnili vlastní válečné výboje. Vždyď pro Římany byli Keltové především cennou surovinou, kterou čerpali za svými hranicemi - lidskou surovinou, které se tehdy říkalo - otroci.    

 

Doba římská 

wpe9.jpg (43137 bytes)

Rekonstrukční kvalifikovaná představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (Kvalifikovaná rekonstrukční představa-pro Muzem hlavního města Prahy (tónový obraz vznikl ve spolupráci s archeologem Martinem Hložkem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy)

Údobí od přelomu letopočtu do 4.století. Většinu tohoto času leží Morava kolem hranice Římského impéria. Někdy mimo, jindy uvnitř impéria. Nejznámější jsou nálezy římské archeitektury u Mušova na jižní Moravě. Nověji byly nalezeny doklady římského osídlení v Olomouci. Pro zajímavost ve Starém Městě (někdejším legendárním moravském Veligradu) byly jako stavební prvek velkého staromoravského paláce použity římské cihly. V době římské naše území obývají germáni, kteří vytlačili předchozí keltskou populaci. Informace o vizáži lidí z téměř celé Evropy si můžeme udělat z vítězných sloupů, které nechali stavět římští císaři. Tady jsou zobrazováni cizí etnika, proti kterým Řím vedl války a odkud čerpal otroky.  

 

Doba stěhování národů 

wpe1.jpg (47480 bytes)

Rekonstrukční kvalifikovaná představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (Kvalifikovaná rekonstrukční představa-pro Muzem hlavního města Prahy (tónový obraz vznikl ve spolupráci s archeologem Martinem Hložkem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy)

Začíná od konce 4. století našeho letopočtu. Přesněji roku 375, kdy Hunové mění dosavadní území a zničili říši Gótů a pokračují dálna západ do Karpatské kotliny. Tím vytěsnili jiné etnika, která se dala do pohybu a některé se odplavili až do Afriky. Přesuny postihly i některé germánské kmeny. Akce vyvolávaly reakce a tak územní změny se vlečou a jsou stále živé celá desetiletí a dokonce přežívají i lidské generace. Teprve začátkem 7.století přesuny ustávají.

wpe7A.jpg (45426 bytes)

Hrob germánského velmože z doby stěhování národů z Blučiny u Brna. Mimo kostru muže se dochovaly tyto artefakty: spona na rameni, závěsné kleštičky na vytrhávání vousů, kování opasku s přeskou vykládanou polodrahokami, meč s části zdobené pochvy kováním a polodrahokami, krátký mečík s velmi zdobenou spodní částí pochvy vykládanou polodrahokami, kování spon bot vykládanými polodrahokami. Přes tělo muže ležel toulec s šípy, hroty směřovaly k trupu muže, vedle mužovy pravé ruky ležel luk z něhož se dochovaly kostěné koncovky. Dole u nohou muže byly drobné milodary v podobě skleněné baněčky a ve tvaru zkumavek, kovová koncovka jezdeckého bičíku a kování jezdeckého sedla. (Práce vznikla díky materiálům a konzultacím s archeology Luďkem Galuškem a Milanem Salašem)

wpe7B.jpg (115318 bytes)

 

 

 

Doba hradištní - ranný středověk  

wpeD.jpg (24983 bytes)

Rekonstrukční kvalifikovaná představa - pro Muzeum hlavního města Prahy (Kvalifikovaná rekonstrukční představa-pro Muzem hlavního města Prahy (tónový obraz vznikl ve spolupráci s archeologem Martinem Hložkem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy)

  Zmínky a archeologické doklady o slovanských hradištích na našem území spodají do 7. a 8. století, ale jsou nečetné. Toto údobí se někdy nazývá starší dobou hradištní. Střední doba hradištní časově spadá do období mezi roky 800 až 950 a počet a význam hradišť narůstá. Právě toto období je u nás spojeno se Starou Moravou a krátkou územně expanzní epizodou známou jako období Velkomoravská říše. Mladší doba hradištní má datace od 950 do 1200 našeho letopočtu.

            Ze třicátých letech 9. století pochází první dochovaná zmínka o Moravanech, po několika málo desetiletích jsou už výraznou silou s kterou je v Evropě nutné počítat. Kdo chce přežít musí se stát součástí větších celků. V této době je stále živá vzpomínka na Karla Velikého, který se pokusil znovuobnovit Římskou říši. Křesťanskou Evropu sjednocuje postava papeže, nicméně jednotlivý vládcové si musí na politickém a válečném poli vše velmi tvrdě vydobít. Malé kmenové území neobstojí proti celým královstvím. Slované jsou rozptýleni na množství kmenů, zatímco jejich západní sousedy sljednocuje Východní Marka (Východofranská říše). Někdejší odboj slovanů proti expandujícím Avarům dal vzniknout svobodnému a sjednocenému území daleko přesahující běžné kmenové území. Po sto létech ze začátku 9.století je známa prvá dochovaná zaznamenaná poznámka o Moravanech. Ale ani velikost několika sjednocených kmenů nemusí být zárukou přežití. Cesta k přežití může vést, přes politiku, náboženství, nebo přes další územní výboje. A tak moravský Král Rostislav orientuje v šedesátých letech politiku na vzdálenou Byzanc. Na Starou Moravu přichází legendární Cyril (Konstantin) a Metoděj. Tím Rostislav demonstruje svoji nezávislost na Východofranské říši. Je však zajat a Morava je obsazena Franky. Na začátku 70.let propuká povstání proti okupantům, do čela odboje se postaví kněz Slavomír a úspěšně Moravu osvobodí. To vyprovokuje východofranskou stranu k obrovské trestné výpravě, ta se dostane až k hradbám Veligradu (Veleměsto, Superměsto). Řízením osudu je velením franské armády pověřen velice schopný a vzdělaný moravský šlechtic Svatopluk. Ten zřejmě pod záminkou vyjednávání vjede do Veligradu, zatím co jeho franská armáda si rozdělává po cestě stany a usíná zmožená cestou. Moravská strana se však nespoléhá jen na obranu hradeb, ale uvnitř města čeká i obrovská jízdní a pěší armáda, Svatopluk navrhne Slavomírovi, aby na nic nečekal a vrhnul svoji skvěle připravenou armádu na znavené Franky. Mohla to být lest, Svatopluk do té doby platil za nevypočitatelného člověka. Slavomír vsadil na jedinou kartu, Svatopluk to teď myslí Vážně. A Slavomír udělal dobře. A tak výkvět Franské země mizí pod kopyty koní a zbraněmi Moravanů v několika minutách. Franská armáda se vůbec nezmohla na odpor. Otevřela se tak cesta legendárnímu moravskému králi Svatoplukovi, jehož jméno je spojeno s říší, kterou vybudoval (Velkomoravská říše) a jako jediný slovanský panovník si vysloužil šířením křesťanství v nových územích titul ,,Adoptivní syn Svatého otce" (papeže). 

 

STARÁ  MORAVA

wpe1.jpg (42368 bytes)

Obraz moravského velmože s nádherně tauzovanou rukejetí meče vyvolává u mnohých diváků úsměv na tvářích. Bez vousů a na Straré Moravě? Rozhodně ne! Víte jak to bylo strašně dávno? Tehdy se lidé ještě určitě neholili. To ovšem může říct jen ten, kdo zapoměl, že téměř tisíc let před tím zdobily mince portréty římských císařů. Určitě se vzpomenete na Asterixe a Obelixe, kteří onomu podezřelému Římanovi veleli, aby se otočil z profilu a porovnávali jej z obrázkem na minci. Ano Julek se opravdu holil. Dokonce z doby bronzové známe břitvy. A označení břitva je zcela na místě. Na některých expertíza dokonce zjistila zbytky vousů. V archeologickém materiálu na Moravě z velkomoravských horizontů by jste našli také klíče, hřebínky i zavírací břitvy. Také na zlomku dochované omítky jednoho kostela je holená lidská tvář. 

 

wpe83.jpg (59240 bytes)

Pověstné jsou straromoravské šperky. Gombíky a náušnice jsou precizní řemeslnou a výtvarnou chloubou umu někdejších výrobců. Duté gombíky se sletovaly z polokoulí a vše se pak vyzdobilo granulací, to nejprve pomocí lepidla a později ve výhni plamene se kovové kuličky přitavily ke kovovému podkladu. Náušnice mohly být i řetízkové jako na obrázku. Tyto výrobky dovedli někdejší řemeslníci ještě pokovit vzácnými kovy. K dalším typickým šperkům patřily prstýnky,   nákončí a kování k opaskům, které nosili jak u muži, tak i ženy a děti. Samozřejmě jen ti bohatí. A v hrobech bohatých najdeme i meče a i ostruhy a někdy dokonce i drobné dětské ostruhy. Když se zahledíme na výzdobu nejrůznějších gombíků najdeme i arkadiální motivy. Kovotepce inspirovaly arkády - zdobené oblouky se sloupy v zděných stavbách. V takovém prostředí si můžeme představit, že se pohybovala i tato dáma. A nechybí ani paláce. Jeden takový byl ve Starém Městě, na zemi nebyla žádná udusaná hlína, ale podklad tvořila pořádná maltová podlaha. Známe i řadu zlomků z barevně zdobených stěn zděných staveb a svrchní řada křidlic z hřebene nesla krásné a nápadité dizajnové zpracování. Díváme-li se na krásné a složité zdobné vzory, které provází umělecké předměty ze Staré Moravy snadno dojdeme k záveru, že alespoň ta majetnější část obyvatel měla svůj svět obklopený často velmi precizními výrobky se zdobnými a nápaditými vzory, které nám dnes upomínají velmi romantickou pohádku.  

 

Výlet v čase - Pohansko u Břeclavy (poslední čtvrtina 9.stol)

Letíme necelých 400 metrů nad zemí abychom si z výšky mohli prohlédnout velkomoravské hradiště na Pohansku. Před hradbami hlídá proti nájezdům moravské obyvatele meandrující voda, za mohutnými a vysokými hradbami jsou nejenom lidé a domy, ale i ohrady pro koně. Ti ponesou válečníky v plné zbroji bude-li nutné. Ale jsou tu také zahrádky, sady s ovocnými stromy a nejrůznější domácí zvířata. Jak archeologický výzkum tak geofizika zde nalezly obydlí koncipované do geometrických malých ,,dvorců". Jeden z dvorců, ten tam úplně nahoře uprostřed, byl hlavní a měl vlastní opevnění...zatímco malé domečky vně hradby (dole nalevo) nebyly nijak chráněny.

 

Opevněný knížecí dvorec měl vedle patrových dřevených budov, menších obydlí a dalších užitkových staveb i zděný kostel. Vedle kostela se nacházel hřbitov, který pokračoval i za hradbou dvorce. (Pro tuto obrazovou rekonstrukci se prvně stavěl malý trojrozměrný model)

 

Nyní jsme ve dvorci, kde sledujeme pohřeb u kostela. Dřevěné rakve mívaly kování, které drželo prkna pohromadě, ale jindy mohlo být navíc i zdobící a symbolické. Někdy jsou pohřbení vybaveni atributy svého postavení a mají sebou na cestu na onen svět i své drahé šperky či zbraně. Z jiných lokalit jako ze Starého města zase najdeme hroby prokletých, které obsahují těla zatížená kameny nebo s useknutými chodidly a hlavou. Takové hroby naznačují protivampírské opatření a dávají nám blíže nahlédnout do mytologie starých Moravanů, kde se mísily pohanské zvyklosti s učením Kristovým.

 

Popsaný život Metoděje nám připomene, že ještě v této době bylo zcela normální otroctví. Územní expanze, spojená s budováním Velkomoravské říše za panování moravského krále Svatopluka, byla skvělou příležitostí, jak si takové otroky zajistit. Na Pohansku jsou častá obydlí, která byla využívána jako textilní výrobny. Kůly po stavech stojících vedle sebe ukazují na solidní produkci. Otrokyně tkají látky, zatímco stará žena, sedící u dveří držíc klíč v ruce, je hlídá. (Deset let stará rekonstrukce ještě neřešila problém osvětlení, které je pro tkaní důležité.)  

 

A jsme venku z areálu, nalevo je ještě vidět část mostu přez řeku a cestu vedoucí k bráně. Taková brána byla skutečně svého času vykopána. Vidíme přijíždět zásobovací vůz a nějakého šlechtice jak se projíždí na svém koni. Takový typický obrázek ze života. A nejen tyto, ale i další obrazové rekonstrukce z dávného Pohanska můžete vzhlédnout v expozici na zámku u Břeclavy. A to díky velmi ochotným poradcům z řad archeologů Jiřímu Macháčkovi a Janě Vignatiové z Archeologického ústavu Filozofické fakulty Masarykovi univerzity v Brně, Josefu Ungerovi z Katedry antropologie Přírodovědné fakulty Masarykovi university V Brně a Luďku Galuškovi z Archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně.

Na snímku odrývají archeologové z mezinárodního pracovního týmu dr.Jiřího Macháčka část původního opevnění na Pohansku. Zachovala se i část kamenného vnějšího zdiva hradby. Fascinovalo mne jak bylo perfektní a řemeslně zvládnuté. Vše sestaveno s velikou pečlivostí a přitom se jednalo o tak ohromnou stavbu. Však až pojedete nebo půjdete po silnici k zámečku vězte, že silnice, kterou máte pod sebou, není nic jiného, než skutečný někdejší val starobylé hradby....

 

Souboj letadel z Druhé světové války nás zavádí do doby, která je nám otevřena nejen díky písemným záznamům, technickým plánům, fotografiím, filmům a uchovávaným artefaktům, pomníkům, ale také díky žijícím pamětníkům. Doslova můžeme cítit miliony výrazných a unikátních dramatických příběhů jednotlivých lidí a desítky klíčových příběhů jednotlivých etnik a kultur. Když vidíme tento obraz souboje lidí pomocí technologie, uvědomíme si, že možná není v principu o nic odlišnější, než válečné výjevy mezolitických výjevů východošpanělského skalního umění. Jen se děj obrazu odehrává v jiné technické a společensko-politické rovině. Ze zahnědlých černobílých fotografií, technické dokumentace a záznamů lze vznikne barevná obrazová rekonstrukce konkrétní událostí. A to ze stejného důvodu jako v případě dávných starobylých kultur. Aby nezapadly v zapomenutí a abychom mohli poznat fascinující příběh našich předků a dokázali pochopit vlastní kulturu.

Kontakty antropark@seznam.cz   nebo pavilonpraveku@seznam.cz

Antropark©2007, ilustrations©Libor Balák

Jste na stránkách Archeologického a paleoetnologického ústavu Akademie věd ČR v Brně