Kontakty antropark@seznam.cz   nebo pavilonpraveku@seznam.cz

Antropark©2007, ilustrations©Libor Balák

Jste na stránkách Archeologického a paleoetnologického ústavu Akademie věd ČR v Brně

HOLOCENÍ  KULTURY  I. - kultury posledních 10 000 let

Neolit - éra prvních zemědělců

Kvalifikovaná rekonstrukční představa-pro Muzem hlavního města Prahy (tónový obraz vznikl ve spolupráci s archeologem Martinem Hložkem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy)

Mladší doba kamenná. K mezolitickému způsobu života byl alternativou neolitický způsob života. V teplém podnebí krajina zarůstá vegetací a je využívána především ke sběru, pravděpodobně zahrádkaření a lovu. Neolit nabízí jen dřinu, nevýživné potraviny, silnou závislost na vrtoších přírody, a bere lidem svovodu a pravdový vztah k přírodě. Tak proč se tedy vůbec šířil? Zřejmě nebylo na výběr. V posledních letech se ukazuje, že skutečnou výhodou neolitického hospodaření bylo paradoxně něco velmi neusedlého. Zemědělství oproti zahrádkaření poskytuje velké množství potravin, které jsou dehydrované (semena a zrna) rostlin, jsou tedy váhově lehké a vydrží uskladněny po dlouhý čas. To jsou vlastnosti potravin, které se mohou stát páteří zásobování jednotlivých válečných výprav, ale i pravidelných armád. Výboje se najednou mohly odehrávat velmi profesionálně a ve velkém. Konkurovat či obstát proti takovým výpádům nebylo pro sběrače lovce vlastně možné. Buď se přizpůsobite a vytvoříte sami podobnou společnost, nebo se přidáte k nepřátelům a stanete se dělníky odevzdávajíce úrodu , která bude podporovat další výboje. Nebo prostě zaniknete. Archeologie nám začne ukazovat mnoho údajů, které v paleolitu unikaly. Vedle kamenné industrie (která bude existovat i v době bronzové) je to totiž keramika, která nám bude podávat takové informace, které předchozí lehké, ale zanikající organické materiály nemohly dochovat. Jednou takovou velmi transparentních kultur paleolitu je fascinující a barvami hýřící kultura MMK.   

Kultura MMK - kultura s moravskou malovanou keramikou (někdy označovaná jako kultura s moravsko-slovenskou malovanou keramikou) Jedná se o výraznou neolitickou kulturu s ústředím na jižní Moravě (hlavně v okolí Znojma). Územě do ní spadalo jihozápadní Slovensko, přilehlé části Rakouska a Maďarska. Výrazným prvkem byla nepřehlédnutelná, geometrická malba na keramice. Odtud se vliv MMK šířil dále na sever do Polska, Čech a středního Německa. Zde chybí malba keramiky, ale objevují se zde typické tvary keramických nádob MMK. Na jižní Moravě se vedle nádob vyskytují keramické lžíce, naběračky, krychlovité lampičky a modely předmětů a objektů. Nechybí ani kolekce keramických zvířátek a lidí. Známé jsou venuše, které se v průběhu času mění. Barva je bílá, žlutá a červená, vzory geometrické jako meandr, klikatka, paprsky apod. Vedle pravoúhlých obydných oběktů se objevují i rondely - kruhově uspořádané sloupořadí z dřevěných kůlů, často obklopeny částečnými vyhloubenými příkopy (v Těšeticích u Znojma má takový objekt průměr 60 metrů). 

Hrnce, hrnečky mísy na dlouhých nožičkách, stolečky, modely židliček, skříněček, korýtek, pecnu chleba, domečku, lodičky.....výpovědi o jakých se nám v paleolitu ani nezdálo. Keramika je snadně zpracovatelným materiálem a výslednicí kulturního vzorce. Co bylo ještě v mladém paleolitu a mezolitu ze dřeva a kůže zde mohlo být z hlíny. Váha nevadí když se žije usedle a tak byla hlína použita na stěny domků, na střechy domků, na výrobu nádobí, na výrobu hraček, kultovních předmětů, setrvačníků vřetének, závaží pro tkalcovské stavy a nechyběly četné lidské figurky. Do kulturního vzorce MMK však navíc patří zdobení barvami. Když akceptujeme tyto vzorce a promítneme je do archeologického materiálu, naskytne se nám několik velmi autentických pohledů do minulosti. (Obrazové rekonstrukce kultury MMK vznikly díky konzultacím a materiálům poskytnutým Martinem Hložkem, Petr Dvořákem, Radkem Tichým a Miroslavem Králíkem)

Model domečku je přetransformován do reálné podoby. Výtvarné principy a výrazové prvky jsou převedeny do archeologické situace vykopaného půdorysu konkrétní stavby. Okénka jsou převzata ze sedátka a ze skřiněčky, barevnost z několika předmětů na kterých se barva dochovala. Symbolická kostra zvířete na střeše je zátěžový fixační konstrukční systém, který je na rekonstrukční transformaci-napodobenině realizován z březové kůry a z březových kmínků. Jaký byl charakter domu s kostrou se v prvním plánu práce neřeší. Celkový dojem je však zcela evidentně velmi efektní a upomíná některá africká malovaná obydlí. 

Zlomek keramiky označený jako loď je transformován na výzdobu monoxylonu - plavidla běžného v neolitu, vyrobeného z jedinného kusu kmene stromu. Lodě tak mohly upomínat některé čluny severozápadních indiánů.

Nejenom, že má na sobě figurečka ženy sukénku, ale ta je ještě navíc zdobená keramickými výstupky. Logickým předpokladem je, že umění je zde spojeno s mytologií a náboženstvím. Bohaté vzory mají zabránit vztupu zlých sil do předmětů a objektu. To co vidíme v dochovatelné keramice by pak bylo i na textilu a dalších materiálech. Je to logická úvaha, která vyplývá ze zkušeností z etnografických materiálů. Soška je bez barvení, ale ne proto, že by nebyla původně barvena, aby se dochovala barva, musely být splněny určité archeologizační zcela ideální podmínky a tak tomu ve většině případů rozhodně není. V reále je zase možné docela úspěšně uvažovat, že zde nešlo jen o sukénku na jinak nahé postavě, ale možná šlo o znázornění kompletních šatů, které je pro nás dnes už nečitelné.

Zlomek neolitické venuše jakých bylo na jižní Moravě nalezeno mnoho, ale tento má dochované zbarvení s dekorem naznačujících spodní okraj pravidelné struktury. Dá se tak snadno usuzovat na nápadité kraťasy. Jak vidět soška je neúplná, proto také mohlo klidně jít i o kompletnější oděv.

Tato soška je velmi nápadná vysokým složitým nákrčníkem. Právě takové nezvyklé prvky jsou důležité, protože představují vstup inspirativního realného pramene do jinak přesně daného procesu vytváření sošek. Pozadí obrazu tvoří vzory z nádob MMK.

Neolitické venuše jsou jiné než ty v paleolitu, velmi snadná výroba je koncipována tak, aby jí zvládnul i méně nadaný hrnčíř a technologií se nezničily. Množství sošek na jediném nalezišti je také větší než v paleolitu. Vše je hodně podřízeno technologii, informacích o inspirujících prvcích ze skutečné vizáže je opravdu poskrovnu. Na obraze tedy není rekonstrukční transformace, ale jen umělecká souladná malba. Čas strávený nad takovou malbou je vhodný o přemítání nad každou částí těla sošky v porovnání s lidským tělem. To co vypadá jako lopatky u páteře mohou být i copy. Některé venuše mají totiž tyto vertikální linie dvojité. A škála možného je zase pestřejší. Také nahota venuší je sporná, řada z nich mohla být pomalována tak, že znázorňovaly přiléhavý oděv. Jsou však i další figurky a nejen ženské, některé i sedící a mnohé mají evidentní primární pohlavní znaky, takže nahota zde mohla alespoň z části mít určitou roly. 

Technologický postup výroby venuší byl velmi výrazný. Ačkoli venuše vypadá velmi umělecky a pracně - existuje i zde určitá pomůcka jak si práci rozdělit do zvládnutelných malých úseků a pak vše spojit v jeden na pohled složitěji vypadající celek. Umělci a řemeslníci v paleolitu užívali kánony proporcí, které se dobře uplatní, když z materiálu ubíráte (skulptura). Tady materiál přidáváme (plastika), proto je možný skládačkový postup. Nejprve uválíme dva kužely, jejich spojením vznikají nožičky se zadečkem. Jednoduchá geometrická hlavička spíš připomíná hrnec, kterých vyráběli hrnčíři množství. Je to dobře známá snadno zvládnutelná forma, než aby se vyjadřoval nějaký skutečný tvar hlavy nebo účesu. Horní část trupu je jednoduchý trojúhelník. Přidají se kolínka, prsa, ouška a nosánek a všechny tři základní díly se spojí. Občas měl výrobce uměleckého ducha a zkusil trochu jinak nudné geometrické figurky oživit realistickými prvky. Jako například výraznějším bříškem. Teprve pak se vše vypaluje a barví.

Kdyby rekonstrukční paleoetnologie a  rekonstrukční etnologie byly už desetiletí systematicky profesionálizované obory určitě by v naší expozici dnes nechyběly podobně zpracované materiály z další výrazné neolitické kultury. Bukohorská kultura také vynikala nápaditým výtvarným kulturním vzorcem. Tato kultura ze Slovenska a Maďarska užívala v keramice velmi efektní sdružené rovnoběžné geometrizované linie svojich dekorativních motivů. Navíc i zde se keramika barvila. Užívala se černá, červená, bílá, žlutá. Barvená keramika a fascinující výtvarné vzory nás provází dalšími následnými kulturami, bohužel pro nás je stále zcela zbytečně mnoho věcí odtrženo od někdejšího života a naprosto zbytečně zahaleno do šedavého mlžného závoje tajemství. 

Eneolit

Kvalifikovaná rekonstrukční představa-pro Muzeum hlavního města Prahy (tónový obraz vznikl ve spolupráci s archeologem Martinem Hložkem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy)

Archeologické označení jako pozdní doba kamenná. V archeologickém záznamu se objevuje vedle kostěné industrie, keramiky a kamene poprvé také kov. V tomto případě měď, proto se někdy toto období také nazývá dobou měděnou - chalkolitem. Měď se zpracovávala především v jihovýchodní Evropě a to především na šperky. Vedle mědi se objevuje ve šperku jantar a zlato. V archeologickém materiálu je objem kovů mizivý. Půdorysy obydlí jsou podstatně menší než v dřívějším neolitu. V umění existují doklady zápřahu dobytka k orbě. V Egejské oblasti už před polovinou 3. tisíciletí se na Krétě rozvíjí minójská kultura a v Řecku je to heladská kultura (přecházejí plynule do doby bronzové).  

Starší doba bronzová

Kvalifikovaná rekonstrukční představa-pro Muzeum hlavního města Prahy (tónový obraz vznikl ve spolupráci s archeologem Martinem Hložkem a odbornými pracovníky Muzea hlavního města Prahy)

Na začátku 2. tisíciletí před naším letopočtem dochází v Evropě k pohybům obyvatelstva, kdy se šíří znalost metalurgie bronzu - slitiny mědi a cínu. Vznikají obchodní cesty, protože největší naleziště mědi jsou na Kypru a největší naleziště cínu jsou v Cornwallu na jihozápadě Anglie. Pro tato období jsou charakteristická opevněná sídliště situovaná na strategických vyvýšeninách. Doba bronzová je bohatě dokladovaná na Krétě (mykénská kultura) a v celé egejské oblasti a v Řecku. Na Krétě vznikají paláce s obdélníkovým nádvořím uprostřed stavby, s labirintem velkého počtu místností. Paláce byly vícepatrové s vodovody s kanalizací, koupelnami i spachovacími záchody.    

Kontakty antropark@seznam.cz   nebo pavilonpraveku@seznam.cz

Antropark©2007, ilustrations©Libor Balák

Jste na stránkách Archeologického a paleoetnologického ústavu Akademie věd ČR v Brně