© Antropark 2005   

Illustrations © Libor Balák

Domovská stránka Antroparku

 Jste na www stránkách oddělení pro paleolit a paleoetnologie Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně 

 

Střední a starý paleolit 

Střední a starý paleolit jsou epochy, které se vyznačují dlouhotrvajícími kulturami, které byly vytvářeny několika odlišnými typy lidí (erekti, neandrtálci a sapienti). 

 

 

 

Střední paleolit od 220 tisíc do 40 tisíc let

Éra dávných lovců a sběračů (epocha moderních lidí, neandrtálců a erektů)

 

Barviva v obydlí na Písečném vrchu u Bečova v Čechách

 Archeologický průzkum lokality prováděný Janem Fridrichem pod skalním převisem zaznamenal mimo ohniště také unikátní přepálené kusy porcelanitu, které se vypalovaly do různobarevných odstínů a pak se roztíraly třením na dochovaných kamenných destičkách na barvivo. Lidé na rekonstrukci patří k předchůdcům neandrtálců z doby před 150 tisíci roky. Rekonstrukční napodobenina volně předvádí tuto činnost a možné použití barviva. Obydlí těchto lovců a sběračů bylo začleněno k skalnímu masivu. Zajímavé je, že nedaleko sídliště byly i přírodní výchozy bílého barviva. 

 

Obydlí v Lazaret ve Francii

Na jihu Francie byla prozkoumána jeskyně Lazaret, kde při jedné stěně byla postavena před 200 000 lety chata. Archeologové zjistili i vnitřní členění prostoru, kdy mimo zjevná ohniště našli i místa plná šnečků, které žijí v rostlinách, jaké se dodnes používají na matrace. Dále tu archeologové našli množství kůstek z tlapek, které zbyly z někdejších kožešin. Kožešiny sloužily jako stylové potahy na postele a na přikrytí. Takové chování už ledacos prozrazuje o vztahu neandrtálských předků k počasí a naznačuje to dost i k představě o ochraně před chladem mimo jeskyni. Mimochodem jeskyně se pro skutečné osídlování většinou vůbec nehodily, často mají velmi špatný tah a hromadí se v nich rychle kouř. Jeskyně se využívaly jen u některých kultur a na bydlení jen okrajově a výjimečně. Navíc nikdy nikde nebylo tolik jeskyní, aby se tam vešli všichni ,,pračlověci" a ve skutečnosti většina jeskyní ani nenese stopy osídlení.

 

Šití

Ve středním a starém paleolitu jsou vzácné nebo zcela chybí kamenné nástroje určené ke zpracování kostí. Souvisí to s minimálním zpracováváním kostí jako suroviny, sahalo se spíše ke dřevu, proto ani archeologicky dochovatelná kostěná šídla, která jsou tak charakteristická pro mladý paleolit se ve středním a starém paleolitu nikde neobjevují. Přesto se dá šít stále dál, jednak se dají použít velmi kvalitní dřevěná šídla například z dobře vyschlého tisového dřeva. A dá se šít běžnou šlachou upomínající kvalitou chirurgickou nit. Ale dá se také šít tak, že  obyčejným drobným úštěpem nařežeme tenké řemínky a do okraje kůže uděláme drobné zářezy, které pročistí tenká obyčejná dřevěná řemínkovací jehla. Vrubem tupé strany jehly se pak vtlačí řemínek do otvoru a vznikne tak dokonalé a jemné scelení ploch kůže.

 

Severské kultury a zpracování kostí 

      Šití nabývalo na významu především u severských neandrtálců, u nás je to osídlení z jeskyně Kůlna, v severním Německu je to lokalita Lebenstedt. Obě jsou provázené množstvím kostí ze sobů a tak, jak bychom předpokládali, na nalezišti Lebenstedt se zpracovávaly při nedostatku jiného materiálu i kosti na ostré broušené hroty.   

 

Kultury středního paleolitu

     Na Moravě rozlišují archeologové v materiálu kamenných nástrojů tři hlavní neandrtálské kultury - nejstarší kulturou byl moustérien (220- 90 tisíc let). Na Předním východě tutéž kulturu sdíleli i první moderní lidé. Další kulturou byl taubachien (130-80 tisíc let), byl vázán na minerální prameny. A třetí středoevropskou kulturou středního paleolitu byl micoquien (,,mikokien"), který existoval až do doby přechodných kultur (40 tisíc let). 

 

Tepelné zpracování materiálů 

Další německé naleziště Königsaue přineslo nejedno překvapení. Dva předměty nalezené archeology byly vyrobeny z jakési umělé hmoty, získané specifickým zahříváním březové šťávy. Jeden artefakt sloužil jako někdejší spojka držadla a kamenného pracovního nástroje a druhý vypadá jako malé držadélko pro mikrolitický kamenný nástroj.

 

Konstrukce zbraní - střely pro vrhač 

Svět někdejších lidí zvaných neandrtálci se nám tak představuje v duchu složitých a pracných technologií. Toto přes 58 tisíc let staré naleziště v Německu při břehu jedné řeky na otevřeném prostranství však přineslo i další překvapení. 

Některé kamenné hroty se dají dodnes snadno použít pro menší střely pro pákový vrhač. Pro potřeby Antroparku byly vyrobeny repliky kamenných hrotů (šířka ratiště je dána výškou kamenného hrotu).

 

Konstrukce zbraní - střely pro luk 

Jeden kamenný artefakt z Königsaue (napravo dole) je dokonce tak drobný, že by mohl být i hrotem pro šíp vystřelovaný lukem. Potíž u střel nastává, když je příliš nízká váha střely a příliš tenké a lehké ratiště, střela pak totiž potřebuje mít daleko vetší počáteční rychlost, než jakou mu může udělit pouhý pákový vrhač. Schopnosti neandrtálců jsou pro nás pochopitelnější, až když dostává kultura archeologicky transparentní orientaci, to se stalo až po skončení středního paleolitu v době takzvaných přechodných kultur. Tehdy před 40-35 tisíci roky neandrtálci stejně jako moderní lidé rozvíjeli první mladopaleolitickým technologiím blízké kultury. Jednou z nich byl na Moravě i szeletien, který charakterizovaly dokonale provedené geometrické hroty (nalevo dole).  

Vypadá, že replika jednoho konkrétního drobného szeletienského hrotu (nalevo nahoře) se nemůže svými rozměry hodit na nic jiného, než jako hrot šípu pro luk. Zajímavé je, že archeologové připisují právě tuto kulturu neandrtálcům, protože nese řadu charakteristických technologických znaků předešlých domácích neandrtálských tradic.

 

(Další podrobnější informace na stránkách Slovník pojmů v rekonstrukční paleoetnologii a doporučená literatura Čas lovců od Jiřího Svobody) 

 

 

 

Starý paleolit   1 milion  400 tisíc  do  220 tisíc let

Éra nejstarších lovců a sběračů (epocha různých forem Homo erectus)

 

Bilzingsleben - střední Německo před 350 tisíci roky

V sedmdesátých letech probíhal na německé lokalitě Bilzingsleben rozsáhlý archeologický průzkum, vedený dnes již legendárním archeologem Dietrichem Maniou. Zpracovával se materiál konkrétního otevřeného sídliště, kde byly nalezeny jak kosterní pozůstatky tehdejších lidí, tak řada artefaktů, ale byly i vyhodnoceny tři větší kruhové půdorysy obydlí s ohništi orientovanými v prostoru vchodů. Kosti ulovených zvířat patří jak malým a středním zvířatům, tak i k tzv. megafauně (slonům, nosorožcům, koňům a zubrům). Zbraně určené na lov těchto  velkých zvířat byly nalezeny v jiné severoněmecké lokalitě u Shöningenu (ale známe je také ze Španělska a Anglie). Velmi těžké a velmi masivní, flexibilní celodřevěné vrhací oštěpy se házely na zvíře přímo nebo možná i pomocí koženého řemínku sloužícího jako vrhač. Oštěp měl dlouhý ostrý hrot, který snadno pronikal mezi žebry kořisti nebo do prostoru břicha, pak vlastní velkou vahou vyčnívajícího ratiště se začal hrot v ráně pohybovat směrem nahoru a navíc pohybem samotného zvířete způsoboval další a další rozsáhlá traumatická vnitřní poranění podobná následkům rázové vlny od kulky střelné zbraně. Taková zbraň rychle paralyzovala i velká zvířata a tak se minimalizovalo možné zranění lovce zvířetem. Tehdejší dávní lidé vedle velkých nástrojů vyráběli i drobounké jako nehet malé opracované nástroje-mikrolity. Rekonstrukční napodobenina někdejšího tábořiště si všímá i výbavy pro rozdělání ohně, který má pro nás mimo jiné také výpovědní hodnotu o charakteristických psychických schopnostech etnika. Tito lidé-lovci a sběrači patřili do okruhu lidí typu Homo erectus a jejich sídliště jsou ve střední Evropě také známy z Maďarska a Čech. Na Moravě je nejznámější naleziště Stránská skála u Brna další naleziště jsou Růženin dvůr, Červený kopec a další.

V Evropě rozlišujeme v archeologickém materiálu kulturu acheuléenu (ašelénu), která má téměř celosvětové rozšíření. Počátek je datován na 1milion 400 tisíc let, v Evropě pak na 650tisíc let. Jeho tradice mizí teprve před 100 tisíci roky. Drobnotvará industrie je kulturou paralelní s acheuléenem (patří sem i naleziště Bilzingsleben). 

  

Lovec z Shöningenu

 Vedle velkého oštěpu na velkou zvěř se používaly na malá zvířata, především pak na vodní ptáky, speciálně vyrobené a vyvážené na obou koncích zahrocené vrhací tyče, které rotovaly kolem svého těžiště podobně jako bumerang. 

Vizáž obličeje byla velmi rozmanitá, jak ukazují nálezy ze španělského naleziště Atapuerca. Z jediné komunity někdo nesl více podoby starých erektů, jiný měl zase některé rysy pozdějších neandrtálců a jiný mohl mít například některé rysy moderních lidí. Za nadočnicovým valem se skrýval mozek často tak velký, jak ho má i část dnešních moderních lidí, pod valem byl velmi výrazný, značně široký nos a nepřehlédnutelná byla i masivnější spodní čelist. Kánon proporcí užívaný výtvarníky vymezuje koutky úst svislicí spuštěnou z vnitřních okrajů duhovek oka, takže i ústa těchto lovců slonů, koní a ptáků vypadala velmi lidsky. Hrdý lovec velkých zvířat má na obraze cop, pravidelné prostřídávání při práci mu bylo blízké už při odbíjení pěstních klínů. Vizáž pro něho byla velmi důležitá stejně jako pro ostatní savce a stejně jako oni se jí musel věnovat nejméně hodinu denně. Důležitý byl určitě i univerzální plášť chránící tělo proti větru a chladu. Tehdejší kultury vsázeli na nízkou váhu všech materiálů, proto se takřka nic z tehdejšího etnografického materiálu nedochovalo.   

 

 Vlastně dnes je velmi obtížné vytvářet skutečné rekonstrukce lidí středního a starého paleolitu, jsme totiž příliš zatížení zažitými představami a často drobné detaily nám o dávných lidech nám napoví skutečně daleko více hodnotných informací než narychlo a povrchně vytvořená nákladná diorámata a drahé filmy.

Práce s mikrolitem

Jako nehet neskutečně drobné mikrolitické nástroje, navíc opatřené i retuší na okrajích, z naleziště Bilzigsleben nám napoví množství velmi důležitých a skutečně věrohodných informací o schopnostech a jemné motorice někdejších lidí. Dnes však ani netušíme, k čemu takové drobné nástroje sloužily. 

 

 Zpátky na Moravu

 Asi 650 tisíc let stará kost ze sídliště dávných lidí z brněnské Stránské skály. Vějířovité rovnoběžné vrypy (7 svislých čar na spodním okraji kosti) (na horním obrázku) upoutaly pozornost specialistů, podobají se totiž  jiným rovnoběžným vrypům, například z Bilzingslebenu. Na prostřením obrázku je patrné, že by snad vrypy mohly být výtvarnou asociací na přirozenou strukturu na lomu kosti. Ačkoli poslední dobou  vypadá, že přirozenou cestou vznikly i vějířovité vrypy, je jasné, že na rozdíl od chaotického plošného výtvarného projevu lidoopů se u těchto evroských erektů objevil i geometrický rukopis, tedy velmi typický a charakteristický lidský projev. 

 

Geometrizující rovnoběžné  rýhy na kostech ze staropaleolitické lokality Bilzingsleben

 

 V konstrukci létajících zbraní jsme poznali konstruktérského ducha někdejších evropských erektů. Poznali jsme i dlouhodobou trpělivost, odhad optimálních vlastností a optimálního času dokladovaný provozováním ohnišť. Poznali jsme také jemnou motoriku erektů u výroby a užívání mikrolitů a nyní jsme se seznámili i s jejich geometrickým rukopisem. Snad nám to pomůže překlenout statisíce let věků a zásadní rozdílnost kultur a setkání s nimi se pro nás stane i setkáním s úplně odlišnou, velmi velmi vzdálenou a přece jenom něčím podstatným blízkou civilizací.  

 

Další informace na stránkách -Slovníku pojmů v Antroparku nebo v knihách Čas Lovců a Paleolit Moravy a Slezska, kontakt na objednání

Upozorňujeme, že pro školy, školáky, děti i pedagogy je určena speciální expozice dětského Antroparku -

 www.volny.cz/antropark  kontakt antropark@seznam.cz 

Illustrations © Libor Balák

© Antropark 2005